Komentář Centra bezpečnostních studií (CEBES) - Nová bezpečnostní rizika aneb quo vadis policie

CEBES, 7. 2. 2019

Snad nejdůležitější právní normou, zásadně ovlivňující životy 70 tisíc příslušníků 7 nevojenských bezpečnostních složek, je zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Garantem zákona o služebním poměru je Ministerstvo vnitra. To připravuje a předkládá novelizace motivované různě. Legislativním plánem a politickým zadáním počínaje a nálezem Ústavního soudu konče. Není proto divu, že zákon byl desetkrát novelizován ještě před tím, než vůbec nabyl účinnosti. Poslední dobou se však objevuje čím dál více institut „lidové tvořivosti“, která může nově (pokud nejde cestou nadřízeného a legislativně odpovědného MV) mít i formu iniciativy funkcionářů Policie České republiky. V této době se objevily všechny tři typy těchto zdrojů a zdá se, že Ministerstvo vnitra o některých skutečně ani neví. A je už jisté, že k těmto návrhům přibydou ještě další (a ještě podivnější) návrhy poslanecké…

 

Každé vedení policie se rádo pochlubí, co všechno dělá pro své příslušníky. Nejlepším barometrem oblíbenosti je pak jejich spokojenost, která se projevuje i tím, že klesá počet těch, kteří mají úmysl odejít ze služebního poměru, a naopak lákají své příbuzné a známé, aby do sboru vstoupili. To by se mohlo stát i v případě schválení návrhu novelizace zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, reagující na rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení podmínek pro vedlejší výdělečnou činnost (která by se lehce mohla stát činností hlavní).

 

Atraktivitu služebního poměru by též mohla zvýšit další novela navržená Ministerstvem vnitra, která je v současné době ve vnitrorezortním připomínkovém řízení. Tato novelizace by umožnila přijetí osob s cizí státní příslušností do služebního poměru k bezpečnostním sborům. Byť toto právo je do jisté míry omezené „důležitým zájmem služby“ a předpokladem, že cizinec „bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku ČR“. To lze pokládat za pojistku víceméně formální, protože zde vždy bude existovat riziko, že „cizinec“ bude v sobě mít zakódován zcela jiný hodnotový žebříček – který může zůstat dlouho skryt – aktivující se, někdy i ve vteřině, a to zpravidla v nejméně vhodnou dobu. Proto se lze domnívat, že v současné rozjitřené atmosféře není vhodné takovou úpravu přijmout. V době strašení všemožnými teroristy to je zkrátka bezpečnostní riziko, o vodě na mlýn extremistickým politickým subjektům ani nemluvě. Odůvodnění, že osoby pocházející z jiného kulturního prostředí přinesou určitou dávku kreativity, což prý mj. zvýší motivaci dodržovat právní řád České republiky, zní až komicky, obzvláště ve spojení s argumentem Německa, Irska či Velké Británie. To, že policisté v Londýně, včetně těch před budovou parlamentu, chodí beze zbraní a ještě si to pochvalují – prý dobře pomáhají a nezastrašují –, byť občas tedy neochrání ani sami sebe, natož chudáky občany třeba na Westminsterském mostě, je jedna věc, pro nás ale v současnosti dost nepochopitelná. To, že v celých rozsáhlých oblastech nejen Londýna, ale dnes už i třeba Německa, žádný oficiální britský či německý právní řad neplatí, je věc druhá, a pro nás naprosto nepřijatelná. Takovou kreativitu si zatím raději odpusťme.

 

Jako o poznání vhodnější lze hodnotit navrženou úpravu postavení příslušníků ve výslužbě, tzv. veteránů. Proti zdravotní, sociální, kulturní, rekreační a jiné péči nelze mít sebemenších námitek. Řada z nich plnila úkoly v zahraničních riskantních misích, stejně jako vojáci. A po skončení služebního poměru jsou mnozí policisté a další příslušníci bezpečnostních sborů v důsledku služby fyzicky i duševně dost zdevastováni. Zbývá pouze zodpovědět otázky cui bono a quo vadis ve skutečnosti? Poměrně velká část společnosti totiž volá po starých „dobrých“ pořádcích a ráda by obnovila nepřijatelnosti typu Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti, Lidové milice či pomocníci Pohraniční stráže, jako ozbrojené pěsti „dělnické třídy“ a její avantgardy Komunistické strany Československa. A bývalé policisty, vycvičené a vychovávané mnohdy ještě za bývalého režimu, lze k tomu účelu dobře použít. Podíváme-li se na současnou vládní koalici s nálepkou populismu, podporovanou subjekty, označovanými za extremistické, tak předložení takového návrhu do „tvořivé“ Poslanecké sněmovny je také přinejmenším rizikové. Už nyní si lze představit, jak by asi vypadaly aktivní zálohy, složené z některých předlistopadových veteránů, po kterých různí extremističtí politici volají.

 

Vedení policie si možná dalo závazek, že v určitých intervalech bude masírovat (nebo snad uklidňovat) své příslušníky a poučenou veřejnost s návrhy dalších a dalších novelizací základního předpisu pro bezpečnostní sbory. Tak na internet doputoval i návrh změn zákona o služebním poměru, o kterém policejní prezidium posléze uvedlo: „Jde o pracovní materiál, který reaguje na požadavky výkonu služby a respektuje podněty a návrhy k úpravám některých ustanovení uvedeného zákona, které byly v průběhu času shromážděny z krajských ředitelství Policie ČR a útvarů s celostátní působností.“ Na MV o tom zřejmě vůbec nevědí, ostatně jinak by to snad nemohli ani dopustit. Změny by ve většině případů potěšily spíše služební funkcionáře např. omezením čerpání ozdravných pobytů, převelením příslušníka do jiného místa služebního působiště až na jeden rok, opakováním tzv. nabídkového řízení i po zrušeném výběrovém řízení, rozšířením okamžitého propuštění, zavedením pouze jedné skupiny zvláštních příplatků místo dosavadních dvou, odebráním osobního příplatku při převedení na jiné služební místo, zrušením průběžného hodnocení a omezení práv odborových organizací. Není divu, že se to odborářům také moc nelíbí.

 

Nelze upřít, že novelizace by měla i některé, řekněme že spíše, pozitivní dopady na příslušníky, jako např. v podobě peněžitého příspěvku za poškození zdraví, za které sbor neodpovídá (což by třeba řešilo případ Attily Fabiána), možnost zvýšení platu při zproštění výkonu služby, rozšíření nároků na stravenky a novela nabízí i tři varianty stabilizačního příspěvku, který v minulosti jako první navrhla poslankyně Jana Černochová.

 

Návrh by ale také zrušil tzv. služební hodnosti a znovuzavedl hodnosti vojenské. V těchto hodnostech by byl plánován postup podle výsluhy let, a to i u hodností generálských (sic!), samozřejmě s vyplácením hodnostního příplatku, jako by nestačilo, že s generály z kanceláří bez vojska se v poslední době roztrhl nesmyslně pytel a to, co mělo být ojedinělou výsadou a symbolickou odměnou pro šéfy bezpečnostních sborů, se má stát standardní pozorností pro věrné. Pokud by byla tato změna schválena a zavedena – o což usilují i někteří zákonodárci –, vrátilo by to bezpečnostní sbory o patnáct let nazpět, kdy byl tento sovětský systém v zákoně nahrazen. To, že služební zákon, jako velmi složitě dosažený kompromis, na rozdíl od svého věcného záměru a proti doporučení EU, jako výraz předrevoluční nostalgie, obsahuje nepatřičné vojenské hodnostní označení, je samo o sobě chybou. Ale změnit tuto chybu na princip, a naopak zrušit funkční označení a jasnou provázanost služební hodnosti, minimálního stupně vzdělání, doby trvání služebního poměru, tarifní třídy, složitosti, odpovědnosti, namáhavosti či neuropsychické zátěže pro konkrétní služební místo je zničení služebního zákona jako takového. Nová koncepce, která neměla nic společného s dosavadním systémem vojenských hodností bude pohřbena, stejně jako kýžený karierní princip. Policejní rada Vacátko bude opět soudruh plukovník. Všichni budou povyšováni (a také za to placeni) do nekonečna, budou-li mít správné konexe, bez ohledu na to, co fakticky dělají. K čemu ale takový služební zákon nakonec bude? Množství neodborných politicky motivovaných vylepšení je už tolik, že za chvíli bude na místě otázka, zda by nebyl lepší zákoník práce. To skutečně myslí nové vedení PČR vážně? Nebo to je zase jenom volání po starých „dobrých“ časech? Bezohledné vůči vlastním příslušníkům i dalším 6 bezpečnostním sborům. Není to opět další bezpečnostní riziko?

 

Zákon o služebním poměru rozhodně není úplně dokonalý, ale vždy platilo méně změn, více jistoty pro příslušníky. To se týká zejména výsluh, které, bude-li to takto pokračovat, přestane-li platit jakákoliv, byť už dávno vychýlená, rovnováha mezi sociálním programem příslušníků a nároky na ně kladenými, budou ohroženy nejvíce. S ohledem na to, že jde už o jeden z posledních hlavních motivačních faktorů, který příslušníky bezpečnostních sborů ve službě drží, je předkládání stále nových a nových návrhů hloupých novelizací opravdovým bezpečnostním rizikem. Bude odcházet stále víc a více policistů a pěticípé hodnostní označení ani stravenky je nezadrží. Nejinak tomu bezpochyby bude i v tomto případě. Ujišťování vedení resortů i sborů, že se jich to nedotkne, je plytké a nevěrohodné. Všichni znají „lidovou tvořivost“ zákonodárců, zejména samozvaných odborníků a zejména před volbami. Tak proč ji z MV či PP PČR ještě krátkozrace podněcovat?

 

Nové vedení policejního prezidia nezvolilo příliš šťastný vstup do svého prvního funkčního období. Ujišťování o vyhnání policistů z kanceláří  a snížení administrativní zátěže vyjde vniveč, pokud se objeví takovéto paskvily. Budou-li odcházet příslušníci ze služebního poměru, dotkne se to hlavně stavů na ulici. Administrativní zátěž se nesníží a někdo ji bude muset vyřizovat. Tedy z ulic půjdou policisté do kanceláří. A poslední návrhy tomu odpovídají. Proč by jinak byly rušeny dvě skupiny zvláštních příplatků, což může s největší pravděpodobností znamenat přidání „kancelářským“ o několik tisíc měsíčně. A hodnostní příplatek s rozpětím 1 až 9 tis. Kč? Nadstrážmistři nebo praporčíci v ulicích rozhodně nejvíc jásat nebudou. Pro ně to evidentně není.

 

PČR prý vykazuje zvýšení počtu žádostí o přijetí do služebního poměru. Nově zavedený náborový příspěvek (až 150 tisíc Kč) tak bude zřejmě vyhodnocen jako úspěšný. Jenže zkušených policistů odchází velké množství. Tak se to asi policie rozhodla řešit skutečně radikálně. Zpět do služebního poměru jsou totiž přijímáni její zaměstnanci, kteří s naprosto stejnou civilní pracovní náplní byli dříve, před reformou policie, taktéž nelogicky ve služebním poměru. Jde o pracovníky informačních a komunikačních technologií, ekonomy, personalisty apod. Kolik takových bylo už znovupřijatých? A kolika z nich bude vyplacen, coby novým toužebně očekávaným posilám bezpečnostních sborů, náborový příspěvek? Tento postup mnoho policistů na ulice nepřivede. Ve světle tohoto procesu také působí podivně, když vláda schválí navýšení o 1 000 služebních míst, a pak se s nimi nakládá takto nehospodárně. A po návratu k vojenským hodnostem to budou samí plukovníci. To je jisté. A policisté to vědí. Rozhodně je to k setrvání ve službě nenamotivuje.

 

Nové vedení policie se musí snažit, aby se samo nestalo bezpečnostním rizikem. Po dvou měsících to nelze objektivně hodnotit, ale počátek prostě moc nezvládlo. Pokud totiž v této době, kdy policisté víc než kdy jindy potřebují podporu a obranu před všehoschopnými politiky (některými i trestně stíhanými), vyplouvají na světlo světa podobné legislativní nápady, které příslušníkům klidu rozhodně nepřidají. Chvílemi zůstává až rozum stát. Stabilizace sboru nejde s novelizačním tsunami ani trošku dohromady. Obzvlášť, když jde o služební zákon. A to už koluje ve vnitroresortním připomínkovém řízení novela zákona o policii, dle autorů s výrazným komplexním vlivem na vnitřní bezpečnost. Máme se na co těšit.

 

I. Bílek, J. Salivar

 

 

 

 

 

 

CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ
VŠ CEVRO INSTITUT
(CEBES)

Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic

tel.: +420 221 506 750 /  email: cebes@vsci.cz/

www.cevroinstitut.cz