Komentář Centra bezpečnostních studií (CEBES) - Privatizace bezpečnosti v přímém přenosu aneb kontrola šitá na míru některým podnikatelům

Privatizace bezpečnosti v přímém přenosu aneb kontrola šitá na míru některým podnikatelům

 

CEBES, 15. 5. 2018

Možná si ještě někdo vzpomene na politické podnikatele, které vlna protikorupční hysterie vynesla až do dolní komory parlamentu při volbách v roce 2010. Vládu nakonec sestavovaly nevítězné strany, které vytvořily středopravicovou koalici. Zanedlouho se však projevily téměř antagonistické vztahy, když vyšlo najevo, že stínový předseda a majitel jedné z koaličních politických stran v jedné osobě, pouze realizoval svůj podnikatelský záměr na privatizaci některých segmentů veřejného sektoru a rozšíření sféry vlivu své soukromé bezpečnostní agentury. Podnikatelský záměr tehdy nevyšel, ale nastoupili noví političtí podnikatelé, kteří se z chyb svých předchůdců poučili.

 

Možná si ještě někdo vzpomene na politické podnikatele, které vlna protikorupční hysterie dostala při volbách v roce 2010 do Poslanecké sněmovny, a přesto, že volby vyhrála Česká strana sociálně demokratická, vládu sestavovaly nevítězné strany, které vytvořily středopravicovou koalici. Zanedlouho se však projevily téměř antagonistické vztahy, když vyšlo najevo, že stínový předseda – majitel politické strany Věci veřejné a její „superguru“ V. Bárta, pouze realizoval svůj podnikatelský záměr na privatizaci některých segmentů veřejného sektoru a rozšíření sféry vlivu soukromé bezpečnostní agentury ABL. Podnikatelský záměr nevyšel. Vyšly totiž najevo nahrávky a dokumenty, které podnikatelský záměr vyzradily a strana se i za masivního přispění sdělovacích prostředků, které V. Bárta nestihl včas koupit, rozpadla. Nastoupili noví političtí podnikatelé, kteří se z chyb svých předchůdců poučili.

 

S trochou nadsázky by se dalo říct, že o tom, co se děje v současnosti, se ani supergurovi V. Bártovi nesnilo. S naprosto vážnou tváří však budeme moci dát A. Babišovi konečně za pravdu, že „žijeme v zemi, kde se dá objednat stíhání osoby a pravděpodobně někoho dostat do vězení“. Umožní to privatizace bezpečnosti, kdy bude jediným politickým subjektem ovládnuta celá oblast bezpečnosti nevojenského charakteru. Počátky a snahy dotáhnout změny z veřejného (státního) na prakticky soukromé, můžeme sledovat v přímém přenosu už dnes.

 

V podstatě vůbec nezáleží na tom, kdo bude jmenován ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Podstatné je, kdo bude na inspekci nastupovat na místa detektivů a vyšetřovatelů. Pokud v současné době chybí státním zástupcům těleso typu úspěšně rozpuštěného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky, tak zde mohou najít náhradu zcela dokonalou. Prvopočátky bychom mohli spatřovat například v tom, že na detektiva Nevtípila, který má u policie na starosti kauzu Čapí hnízdo, inspekce podle médií skutečně nasadila odposlech i sledování a liberecká GIBS prý v současnosti provádí výslechy investigativních novinářů k objasnění úniků informací. V tom bychom možná mohli najít i motivaci vrcholových státních zástupců k pomoci A. Babišovi vyměnit ředitele – a podílet se tak na výběru nového. Nezapomeňme, že bývalí policisté ze Šlachtova útvaru nejsou nijak daleko, část jich je v soustavě státního zastupitelství, další pak na ministerstvu financí, spravedlnosti a v Celní správě. Jsou v blocích, čekají jenom na startovní výstřel. A že by GIBS nemohla zasahovat ve věcech, které se netýkají podezření z kriminality bezpečnostních sborů? Žádný problém. Z Olomoucké kauzy byla inspekce vyšachována na základě vymyšlených informací a lze to udělat i opačně. Vždycky může být podezřelý policista nebo celník. Zcela vážně hrozí obludné a nechvalně proslulé tzv. zakázkové krejčovství, tedy tvoření a „ušití“ kauz na míru dle přání majitele firmy, které by nemělo v novodobé historii obdoby. GIBS má totiž mocný nástroj, kterým žádný jiný bezpečnostní sbor nedisponuje – zkoušky spolehlivosti. Ve výroční zprávě GIBS, která byla nedávno zveřejněna, se můžeme dočíst, že v roce 2016, po ovládnutí GIBS tehdejším ministrem M. Chovancem, ukončilo činnost 27 příslušníků inspekce. To je více než desetina celé organizace. Ti byli doplněni lidmi loajálnějšími novému prostředí. Lze mít za to, že v roce 2018 se stane něco podobného. A soukromá armáda je na světě… Reálně hrozí, že si trestně stíhaný předseda vlády, za přihlížení svých koaličních partnerů (přiznaných nebo nepřiznaných), přetvoří GIBS k obrazu svému a tím vlastně zprivatizuje klíčový bezpečnostní sbor. Pokud nedojde k privatizaci, tak se nabízí i druhá možnost – trestně stíhaný premiér celou instituci natolik zdiskredituje, že dojde prakticky k jejímu oprávněnému zániku, aby tak byla raději eliminována rizika spojená s napojením na jejich bývalého šéfa.

 

Snaha o takovou „privatizaci“ je již v běhu. Předsedou Stálé komise pro kontrolu GIBS se stal loajální poslanec za hnutí ANO. Nijak se netají, že bezpečnostní sbory jsou pro něho věcí zcela novou, ale prý využije zdatnějších pomocníků – členů komise. Předseda kontrolní komise je něco jako premiér – první mezi rovnými. Má sice pouze jeden hlas, ale svolává schůzi, nastoluje záměry činnosti, určuje agendu, která se bude projednávat, stanoví oblasti kontroly (které nejsou zákonem nikterak omezeny), má hlavní slovo ve zvaní hostů na jednání a rozhoduje o utajení a odtajnění materiálů. Může povolat ředitele tzv. na kobereček, kdykoliv si zamane, anebo s ním „kout pikle“ i mimo komisi. Žádný předpis mu nezakazuje seznamovat se s „živými“ spisy, záleží pouze na řediteli GIBS, zda mu to umožní. Za hnutí ANO jsou v komisi čtyři členové, dalších šest klubů má po jednom členovi. Dosavadně skvěle fungující sněmovní „hlasovací mašina“ ANO+SPD+KSČM má dohromady většinu, kterou může kdykoliv cokoliv přehlasovat. Ostatní členové nedají dohromady ani blokační kvórum, jsou jenom čtyři. Skutečně je role předsedy komise tak bezvýznamná? Takto namixovaná kontrolní komise spolu s ředitelem GIBS stejné krevní skupiny může poměrně významně ztrpčit život kterémukoliv řediteli bezpečnostního sboru. Dokonce na něj i zorganizovat zkoušku spolehlivosti, kterou může provádět pouze GIBS.

 

Andrej Babiš již nepotřebuje „svého“ ministra vnitra, ani policejního prezidenta. Stačí, když bude dobře fungovat hlasovací aňácko-socialisticko-extrémistická mašinérie. Trestně stíhaný předseda vlády v demisi kategoricky odmítá názor, že odsouzená osoba by neměla sedět ve vládě. Přitom ještě nedávno by bylo zcela nemyslitelné zvažovat jít do vlády s někým, kdo je „jen“ trestně stíhaný. Dnešní situace dokresluje naprosto zvrhlý pohled na morálku, politiku a bezpečnost jako takovou. Když David Ondráčka, ředitel Transparency International, inzeruje, že jím řízená organizace hlídá veřejný zájem, přispívá k omezování korupce, chodí do každodenních konfliktů s mocí a penězi, hraje rovnocennou hru i se zákulisními hráči, ve svém etickém kodexu provolává politickou nestrannost, nezávislost, objektivitu a boj proti střetu zájmů, zneužívání moci a politického postavení – buď zjevně nemluví o ČR nebo nemluví pravdu nebo si žádného střetu zájmů, zneužívání moci, natož zákulisních hráčů, nevšiml? Nebo snad mlží záměrně? Rozhodně není sám – jenže to vše právě dokresluje realitu dnešní doby, proti níž různé opoziční smlouvy či tzv. kmotrovská vládnutí byly vzorem ctnosti, demokracie, nezávislé, nestranné, nezkorumpované, inteligentní a efektivní správy věcí veřejných. A to se tenkrát do nepravostí opravdu řádně tepalo a politická odpovědnost se za jakýkoliv náznak nemravnosti, byť neprokázaný, automaticky vyvozovala. Dnes už téměř všichni tehdejší bojovníci za pravdu, lásku, právo, spravedlnost či jen obyčejnou slušnost tak nějak Komárkovsky mlčí. Možná z přemíry studu, možná zoufalství, možná ale také strachu. A mlčí, i když předseda vlády tvrdí, byť bez jakékoliv důvěry a po pěti letech ve vládě, že lze na zakázku lidi stíhat, trestat a ničit. Buď má pravdu a hovoří z vlastní dlouholeté zkušenosti s budováním vlastního impéria, nebo lže a účelově odvádí pozornost od vlastnoručně spáchaného zvlášť závažného zločinu, což by u oficiálně evidovaného agenta StB nebylo tolik překvapivé, ale každopádně v obou případech by takový člověk neměl co dělat ve vládě České republiky.

 

Navíc pokud náhle odstoupivší ministr spravedlnosti bez důvěry R. Pelikán připustil v diskusním pořadu veřejnoprávní České televize před předsedou Ústavního soudu, že „se trestní stíhání a prověřování někdy zahajuje, ačkoliv by tak býti nemělo“ a „máme dostatek kontrolních mechanismů na to, aby se tak u nás nedělo“, tak druhá věta možná už dlouho platit nebude a mělo by nás to děsit. Neboť jeho vlastními slovy: „Tohle je mimořádně znepokojivé!“ V nedávné době byla na pořadu dne diskuse o nedostatečné kontrole kontrolního orgánu GIBS. Podíleli se na ní např. senátorka E. Wagnerová, senátor V. Láska, poslankyně H. Válková a další politici, aktivisté a novináři, za bohatého přispění nevládních organizací. Po uchopení vlády A. Babišem i tyto diskuse, nikoliv překvapivě, zcela zanikly. Privatizace bezpečnosti v přímém přenosu pokračuje…

 

 

CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ
VŠ CEVRO INSTITUT
(CEBES)

Jungmannova 17 / 110 00 Praha 1 / Czech Republic

tel.: +420 221 506 750 /  email: cebes@vsci.cz/

www.cevroinstitut.cz