Měšťanská beseda včera a dnes

Důstojným sídlem vysoké školy CEVRO Institut je historická budova staroslavného spolku českého měšťanstva (založeného r. 1845), nazvaná podle jeho jména – Měšťanská beseda. Dnešní podobu získala budova zejména díky přestavbám z druhé poloviny 19. století. Z Měšťanské besedy bylo v roce 1953 zahájeno historicky první televizní vysílání v Československu. Později zde svoji činnosti zahájila také první komerční televizní stanice v České republice – TV NOVA. Působivým místem je především atriový dvůr budovy. Celá budova prošla v roce 2006 komplexní rekonstrukcí, aby mohla plně sloužit potřebám vysoké školy.

Měšťanská beseda v Praze (1845-1952)
V Praze první poloviny 19. století existovalo podobných institucí několik (Adelige Ressource zal. 1805, Kaufmännisches Casino zal. 1833 nebo Deutsches Casino zal. 1848/1862), ale žádná z nich nebyla jazykově česká a většině českého měšťanstva ani sociálně přístupná. Potřeba sdružovat se, debatovat a vyměňovat si názory v polemikám však rostla i mezi česky národně uvědomělými měšťany, podnikateli, úředníky a intelektuály. Pražská Měšťanská beseda představuje jeden z nejstarších a nejdéle existujících spolků v českých zemích. Vznikla již v době předbřeznové (v éře tzv. Metternichova absolutismu) a od samého počátku plnila funkci českého společenského střediska. Tomuto poslání odpovídal již název beseda, který podobně jako jeho dobové jinojazyčné ekvivalenty (casino, ressource) znamenal jak místo družné zábavy, tak i místo poučení.
V jistém smyslu tak Měšťanská beseda jak před rokem 1848, tak v době neoabsolutismu 50. let 19. století plnila funkci veřejného fóra, které do určité míry suplovalo roli neexistujícího politických spolků ale i parlamentu a připravovalo tak budoucí politiky k jejich veřejné činnosti. Ústředním bodem Měšťanské besedy, kterou si lze asi nejlépe představit jako elitní pánský klub, byla od samého počátku restaurace a s ní spojené další formy dobové společenské zábavy jako byly biliár, karetní hry apod. Měšťanská beseda však byla i místem poučení, neboť její členové zde měli k dispozici čítárnu s množstvím titulů domácích (českých, rakouských) ale i zahraničních novin a časopisů. Na půdě Měšťanské besedy se konaly i vzdělávací přednášky, debaty o veřejných otázkách apod.

Až do 70. let 19. století si Měšťanská beseda uchovávala dvojjazyčný a národnostně umírněný charakter, takže mezi jejími členy nalezneme vedle vyhraněných českých vlastenců i celou řadu sice německy mluvících, ale současně národnostně nevyhraněných pražských podnikatelů, bankéřů atd.

Spojení Měšťanské besedy s pozvolna se rodící českou občanskou společností naznačují již jména jejích zakladatelů a prvních členů, kteří se zanedlouho v revoluci 1848 zapojili do politického života: F. A. Brauener, P. Faster, J. Frič, K. Havlíček, F. Palacký, F. Pštross, F. L. Rieger či A. P. Trojan. O oblibě Měšťanské besedy svědčí, že již rok po svém založení měla více než 500 členů a jejich počet nadále rychle stoupal.
V prvních letech po svém vzniku Měšťanská beseda sídlila v pronajatých prostorách ve Voršilské ulici, odkud se v roce 1848 přestěhovala do opět pronajatých prostor v domě U černé růže na pražských Příkopech. Další rozvoj Měšťanské besedy si však již tehdy vyžadoval získání odpovídajících vlastních prostor, a proto byl zakoupen pozemek v Jungmannově ulici, na němž v letech 1868 až 1871 vyrostla reprezentativní budova Měšťanské besedy. Po rozpadu dosud jednotné české politiky na radikálně liberální a nacionální mladočechy a umírněně liberální či až konzervativní staročechy v 70. letech 19. století se Měšťanská beseda stává jednou z bašt staročeské strany a charakter konzervativní instituce si uchovává přinejmenším až do roku 1918. Její zánik v roce 1952 pak zapadá do mohutné vlny všeobecné likvidace svobodného spolkového života nastupujícím totalitním režimem.
Své místnosti zde měla k dispozici i Palackého a Riegrova Národní strana (staročeši) a scházely se zde i čeští poslanci zemského sněmu. Rozlehlý dům tehdy ovšem nesloužil pouze Měšťanské besedě jako takové, výhodný pronájem zde nalezly i další s českou společností 19. století neodmyslitelně spjaté instituce a spolky, jako byly např. Sokol, Hlahol či Ústřední Matice školská.